Jeden zajímavý postřeh se kdysi objevil na Internetu. Zveřejnil jej na základě svých vlastních zkušeností reportér z České republiky, který zavítal do Kanady, do oblasti, kde je dřevo výchozí surovinou pro stavby lidských obydlí již stovky let.
Když rozmlouval s tamními srdečnými lidmi, jejichž bezprostřední zkušenost byla pouze severoamerická, byl překvapen z jejich mylného názoru o finanční prosperitě Čechů. Ti lidé se domnívali, že Češi musí být neskutečně bohatým národem, když si mohou dovolit i na venkově, v prostých lidských sídlech, bydlet ve zděných stavbách. Mnozí Kanaďané a Američané, kteří zavítali do Evropy jen v rámci své dovolené, rázem spatřili na vlastní oči domy z cihel a tvárnic, jejichž cena na americkém kontinentě několikanásobně převyšuje hodnotu jejich obydlí, a bydlet v takové rezidenci si mohou dovolit jen ti nejbohatší průmyslníci a majitelé prosperujících velkých firem.
Tradice stavět zděné domy v Česku pochází z doby Marie Terezie. Tehdy její prozřetelnost nařídila ve všech vesnicích i městech stavět příbytky pouze zděné, bylo to vydáno ve známých zákonech (tzv. patentech) v letech 1751 a 1755. Období baroka bylo totiž nadmíru revoluční, přesto stále zmítané vlnami požárů, které ničily doslova ve velkém celé městské čtvrti a venkovská sídla. Cihly zkrátka nehoří, a pokud zaplanou pouze krovy a střecha, dům se snáze obnoví.
Požáry versus vlhkost a plísně
Současné dřevostavby však nejsou náchylné na požáry tak, jak tomu bylo před více než dvěma sty lety. Tehdy se domy stavěly s doškovými střechami, neexistovaly žádné moderní nátěrové hmoty, protipožární a izolační vrstvy. Aby dnešní dřevostavba vyhořela do základů, je prakticky nemožné. Vrstvy izolací a omítek částečně z polymerových dílců to zkrátka nedovolí.
Podobně je na tom náchylnost k tvorbě plísní a hniloby. Dřevokazné houby totiž potřebují ke svému růstu dostatečnou vlhkost, stejně tak i plísně. A to je v moderních stavbách ze dřeva naprosto vyloučeno. Leda, že byste uvažovali o nějakém hausbótu, nebo stavěli dům v bažinách, ale i tehdy by se stavitelé ze všech sil snažili, aby ani takové prostředí stavbu nezasáhlo.
Lidé mají rovněž obavy z neustálých nátěrů a nákladné údržby domu. To je však také mýtus. Dřevěná konstrukce se totiž izoluje a potahuje klasickou omítkou (pokud nejde o klasickou srubovou stavbu) a zvenčí vůbec nepoznáte rozdíl mezi zděným a dřevěným jádrem. Uvnitř se konstrukce obvykle potahuje sádrokartonem, a tak naprosto odpadá nátěr dřeva. Maximálně tam, kde hodláte mít dřevěné palubky, trámky, apod.