Když se podívám na kratom, který se u nás prodává, napadá mě jediné. Že je to něco, co mě na pohled ani trochu nepřitahuje. Co by mě na něm také mělo přitahovat, že? Na vlastně docela obyčejném prášku vyrobeném z nějaké usušené rostliny, který má sice několik různých barevných odstínů, ale nic, čím by doopravdy moje oko zaujmul. Kdyby mi ho prostě někdo nabídnul a neřekl mi o takové nabídce, co to vlastně je, neprojevil bych ani minimální zájem. Já ale vím, co tato rostlina znamenala v zemích svého původu a co leckde znamená dodnes. Vím, že ji v některých zemích používají k přípravě nápoje, který je drogou.
A pak mi to začíná dávat smysl. Pokud si člověk chce přivodit určité ovlivnění smyslů, je jasné, že je pro něj vzhled toho, čím toho dosáhne, druhořadý nebo dokonce bezvýznamný. Takže si už dokážu představit někoho, kdo si kupuje onen nudně vypadající kratom. Někoho, komu nezáleží na vzhledu, ale na účinku.Ovšem pak se vracím zpátky do naší reality. A opět přestávám chápat, proč si ho vlastně tolik našinců kupuje. Protože u nás se neprodává, aby posloužil k výrobě onoho exotického opojného nápoje. U nás se prodává jako sběratelská záležitost a nic jiného. A pokud tak nabízí kratom shop, označuje ho tento jako něco, co má končit v botanických a etnografických sbírkách našinců.
Nevím, kolik našich lidí má doma sbírku zpracovaných sušených rostlin nebo drceného prášku z nich. Ale moc jich podle mě nebude. Takže bych čekal, že obchodníci tento tovar zavrhnou, protože je neuživí. Ale neděje se tak. A ať přemýšlím, jak přemýšlím, napadá mě jenom jedno jediné. A sice to, že vzhledem k tomu, že naše úřady neschválily kratom jako potravinu ani výživový doplněk, dochází k vlastně banálnímu pohrávání si s fakty, k obcházení předpisů. Když si nemohou našinci kratom koupit ke konzumaci, koupí si ho z imaginárních sběratelských pohnutek. A pak ho prostě zkonzumují.
Takže jsme my Češi opět prokázali svoji kreativitu. Což bylo typické pro socialistické časy a zjevně nás to nepustilo dodnes.