Když jsem pracoval v malé počítačové firmě a zákazníci mi přinášeli stolní počítače na opravu, součástí mé práce bylo také zálohování dat. Ctil jsem soukromí každého klienta a nezkoumal jeho osobní údaje, jednou se mi však přihodilo, že jsem tu objevil složku s výběrem populární hudby a jen ze zvědavosti jsem dovnitř nahlédl, zda bych tu nenalezl nějaký zajímavý repertoár k poslechu, ale byl jsem překvapen, co jsem uslyšel. Hudba byla disharmonická, možná až destruktivní a nedalo se to poslouchat. Nechápal jsem, jak může někdo něco takového zcela dobrovolně využívat k poslechu a k vytváření osobní pohody.
Preferuji naopak hudbu melodickou a dávám jednoznačně přednost hudební klasice, tedy hudbě vážné, která si přenesla přes mnoho staletí svůj půvab až do současnosti. Jsem také moc rád, že se klasickému hudebnímu žánru věnují profesionálové, kteří umožňují navštěvovat živé hudební koncerty a užít si tu báječnou atmosféru, kterou nemůžete vychutnat u rockové hudby, příliš hlasité a hrubé.
Dlouho jsem přemýšlel nad tím, proč vlastně někteří lidé musí poslouchat rockovou muziku či heavy metal a pak mě napadlo, že je to zřejmě dáno vnitřním napětím, které potřebují ventilovat. Kdo je uvnitř nespokojený, bývá navenek agresivní a tato hudba podporuje agresivitu a vybíjení vnitřního pocitu sklíčenosti a stresového napětí. Myslím, že je to také důsledek současné přetechnizované doby, která je příliš hektická a nutí nás k vyšším výkonům v zaměstnání a to pak směřuje k chronickému stresu. Lidé by měli zatáhnout za opratě a být více sami sebou, uvědomit si svou duchovní podstatu a právě klasická hudba toto umožňuje a ne náhodou se jí také přezdívá hudba duchovní.
Rád bych vám nyní doporučil to nejlepší z české a světové hudby bmart.cz v koncertní síni Španělské synagogy v Praze, kde si můžete po celý rok vyslechnout skutečné hudební skvosty z doby mezi sedmnáctým a dvacátým stoletím.